„Začal jsem číst tu knížku, jak manipulovat s lidmi. Za chvíli budete všichni moje loutky.“
170 kilometrů na zadním sedadle bez pásů. Stayin’ Alive. To jen tak pro srandu. Mám vůdcovské charisma, ale PaFovský orientační smysl. Kamarádka mi tvrdila, že dobrý způsob, jak se zbavit studu před lidmi, je zajít si koupit něco do sexshopu, pak už prý všechno bude méně trapné. Nicméně s tím, že jsem na slepé příčce potravního rětězce, souvisí i fakt, že ani nevím, kde v OLu je. Alespoň to, že není u nás na vsi jsem si tedy za ty leta stihla všimnout.
„Potýkal jsem se u toho s obvyklými technickými problémy…“
„Vybuchlo ti to?!“
See the places you have never been
Let the magic begin…
„Čím jste se vlastně zabýval ve volném čase?“
„Otec pěstoval primule, tudíž jsem—“
„Žádné hony na lišku? Hry v karty? Dostihy? Večírky?“
„Ještě jsem sbíral minerály, pokud to pomůže.“
A heart that hurts is a heart that works
Mechanical Poet – Sirens from the Underland; Placebo – Bright Lights
I got so much to say
But there’s no point
Moje mřížka vědění (hihi— a krom toho si mohu dovolit dezinterpretovat post-strukturalisty – zaslouží si to) pravděpodobně nemá tvar mřížky, spíš je to nějaká Fraserova spirála… Tuhle někdo povídal, že jsem komplikovaný člověk (za a)vím kdo za b)bylo to zpola v žertu), proti tomuto nařčení se musím bránit: Nejsem. Jsem jenom hloupá, a přála bych si umět myslet, jako když práská bičem. Namísto toho mi musí stačit přískoky v podřepu, kde pocity méněcennosti přetavuji v komplex nadřazenosti. Bydlíte-li s matematičkou, kterou právě poctili Jungem, stane se vám, že plácáte naprosté nesmysly, ale daří se vám je vpasovat do komplikovaných větných struktur, jelikož máte letos zkoušku ze syntaxe.
Jo, jsou to žvásty. Ale zbožňuju tvoření žvástů pro žvást samotný. Někdy je jediný to způsob, jak zůstat při smyslech.
Hlas v reproduktoru oznámil: „Přístí stanice je— “ a potom se odmlčel.
I’ll say it anyway
I’m so tired alone
Combichrist – I’m Happy Anyway
Hvízdá-li konvice, přijde návštěva. I kdyby sem zavítal ďábel sám… Mám sušenky s karamelem.
Hello, hello remember me?
I’m everything you can’t control
Mraky visely tak nízko, že je lidé mohli žmoulat v dlaních. Shnilé zhnědlé listí na chodnících, chlad, který se křečovitě drží zkřehlých prstů. Vítr příplácl na sklo učebny cíp černého praporu. Všechno dobré zemřelo.
Love is control
I’ll die if I let go
Copak lze složitost a hrůzu života pojmout mezi 5-7-5?
Evanescence – What You Want; Metallica – All Within My Hands
Pohádka převzatá od bří Grimmů: Kterak PaF v Tescu kradla spodní prádlo. Jestli si myslíte, že mě stres přivedl na šikmou plochu, tak máte pravdu – začalo to pokutami v knihovně a skončilo to kleptomanií. Podkladem budiž skutečná událost, která dokazuje, že PaF není životaschopná, neboť užila samoobslužné pokladny a donesla si domů čip na ochranu zboží proti krádeži. Na mou obranu: nepípal a pokladna na něj neupozornila. Zboží jsem zaplatila (to jen abyste si nemysleli). Nicméně přichází morální poučení na závěr pohádky: Nepokradeš, poněvadž ten čip nejde sundat. Ještěže bylo ve slevě (4 za cenu 1— vlastně 3!).
Podej prst, ukousnou ti ruku (aneb je na čase využít velikosti schránky). Trocha české literatury nikdy nikomu neublížila (já to musím vědět, přečtu z ní nejméně třicet knížek ročně), autory vyzrazuji na požádání (navíc předpokádám, že je znáte).
Prodavač snů: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
Let vrány: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 (omluvte zhoršenou kvalitu obrazu, porucha není na vašem přijímači)
Na co se v tomto článku můžete těšit? Prozradím vám podobenství o přehradě, zmíním se o reziduální magii a jako obvykle vám vůbec nic neřeknu o titulku.
So I wish you don’t grow up
And I wish you don’t get hurt
Je to jako hráz přehrady, která každou chvilku začne někde prosakovat. A vy s pytlíky písku běháte od jednoho místa k druhému, abyste ucpali ty nějvětší díry, protože si myslíte, že moc dobře víte, co by se stalo, kdyby se hráz protrhla. Ale do pořádné opravy se vám ani moc nechce, hráz je moc vysoká a nemáte ani tolik času, ani tolik malty. A tak si doběhnete raději ještě pro další písek.
Vyšla jsem z průchodu, zafoukal studený vítr a ze světa zmizelo všechno dobré. Věděla jsem, že není nic, co bych mohla udělat se svým životem. Na prošlapaném trávníku mezi keři seděly tři černé kočky, A v tom okamžiku jsem pochopila, že musím mít starý cihlový domek upřostřed zpustlé zahrady, uvnitř bílý nábytek, porcelán s růžemi, na háčkované dečce bude sedět černá kočka. Dívala jsem se do jejich hlubokých žlutých očí. Kočkám to bylo jedno. Venku začala být až příliš zima a až příliš tma.
You’d come to know as you grow up
This world is full of shit
„Mami, máš v rodině nějakýho hrobníka?“
„Ne. Ale mám v ní několik vrahů… Je to dědičný.“
Milý Ježíšku, byla jsem celý život extrémně hodná. Zařiď, prosím tě, aby se otevřela magisterská jednooborová. A udělej taky, abych měla hotový státnice, abych na tu jednooborovou mohla. Děkuju pěkně moc a veselé Vánoce!
If dying had been easy, I wouldn’t have been writing a blog.
Světýlka splynula se září lamp okolních vsí. Ve tmě se všechna světla zdála stejně blízko i stejně daleko, protože vzdálenost přestala existovat. Nebýt štěkotu z kudysi odnikud, tlačilo by na bubínky jen ticho a sotva postřehnutelné prskání vosku. A proti černému nebi bez hvězd se rýsovaly ještě temnější obrysy křížů.
Jen jsem chtěla článek s datem 2011111.
Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“
Hluk hovoru, kouř, zkrátka taková normální společnost. „Tak co, lidi, jste šťastný?“ Zlomek vteřiny zabralo překvapení, pak následoval výbuch smíchu a všeobecné ujišťování.
Po čase se jedna z postav od stolu zvedla a v úzké chodbě se opřela zády o stěnu a zachmuřeně zírala před sebe. Zakrátko se k ní přidala další, která se taktéž odlepila od veselého hloučku.
„Já jsem předtím lhala,“ řekla příchozí postava.
„Já taky,“ připustila druhá a ušklíbla se.
Občas se mě ptají, co z tebe jako bude. Ukázalo se, že má vlastní komická hláška „registrovaná na úřadu práce“ není ani vtipná, ani dostačující.
„Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek, stesk a úzkost z života i smrti“
PS: Na vsi pro změnu nemáme každou první středu v měsíci zkoušku sirén.
Přijde nihilista do baru a povídá: „Všechno je to na hovno.“
